JAN KRŠKO - historik

26. 5. 2016

Ani další studium závěry z mé knihy Pět životů Jana Husa na Krakovci nezměnilo. V uplynulém roce jsem procházel další rukopisy Starých letopisů českých. Zprávu o Krakovci jsem objevil v rukopisech P a F. Rukopis F sice končí rokem 1453, ale jedná se pouze o nedokončený opis. Více v článku v Haló novinách:

 

Rozhovor Haló novin s historikem a archivářem Janem Krškem

Jeroným Pražský byl neprávem odsouván do pozadí

Vloni jsme připomínali 600 let od upálení mistra Jana Husa. Vy jste při příležitosti tohoto mimořádného výročí napsal publikaci Pět životů Jana Husa na Krakovci, přičemž vydání publikace podpořili komunističtí poslanci. Připomeňte, co vlastně bylo podstatou vaší práce.

V knize se snažím přiblížit zrod a vývoj husovské tradice na Krakovci do roku 1989. Na základě studia místních i centrálních pramenů poukazuji na skutečnost, že o Husově pobytu na hradě hovoří jen zpráva ze Starých letopisů českých. Ta ale vznikla postupným vývojem někdy v jagellonské době. Naproti tomu mnohem starší záznam v rukopise Petra z Mladoňovic hovoří o Husově odchodu do Kostnice z Prahy. Tradiční pohled na Husův život na Krakovci se tak radikálně mění a je otázka, zda Mistr Jan vůbec na tomto místě působil.

Kniha pak popisuje počátky husovských slavností v 19. století a přetvoření Krakovce v náboženské poutní místo Církví československou za první republiky. Závěr publikace řeší situaci husovských vzpomínek v období předlistopadového režimu. V této souvislosti musím ocenit komunistické poslance za finanční podporu, neboť kniha rozebírá tvrdé zásahy církevních tajemníků vůči husovským oslavám. Myslím si, že přístup těchto poslanců dokládá jejich respekt k vědeckým poznatkům, ať jsou jakékoliv. Vcelku důležitý argument ve sporu, zda je komunistická strana schopna vnímat negativa ze své minulosti.

Proč jste se pustil do psaní právě tohoto tématu?

Osobně mě vždy zarážel rozpor mezi Husovým působením na Krakovci a apatií zdejších obyvatel k husitské revoluci. Ve škole jsme se učili, že Hus chodil po Rakovnicku, hlásal své učení a všude se setkával s nadšenou odezvou. Proč se ale tito Husovi stoupenci později nezapojili do revolučního kvasu? Všeobecně je vnímána souvislost mezi Husovým pobytem na Kozím Hrádku a založením města Tábor. Historický výzkum potvrdil pobyt Mistra Jana i v severočeském Žatci, v dalším centru husitské revoluce. Proč k významným oporám kališníků neřadíme i Rakovnicko, když zde měl Hus aktivně působit? Buď se zde jeho kazatelská činnost míjela účinkem, nebo je situace mnohem složitější.

image

S jakou odezvou se kniha setkala mezi laiky - to jest veřejností, a mezi kolegy z oboru?

První reakce byly překvapivě kladné. Se svými poznatky jsem s pozitivním ohlasem vystoupil na dvou konferencích a souhlas vyjádřili i přední odborníci na husitskou revoluci. Potěšující stanovisko zaujala Církev československá husitská, která se přitom mohla obávat, že nové objevy sníží význam slavností na Krakovci. V  argumentaci církve není důležité, zda skutečně Hus na Krakovci byl. Pro vzpomínkové akce je přece důležitější potřeba lidí scházet se a hlásit se k odkazu kostnického mučedníka.

Před několika týdny se nicméně objevila recenze na mou práci ze strany studenta Davida Kozlera. Recenze působí na první dojem velice odborným dojmem (terminologie, znalost pramenů a literatury). Její autor však knihu zřejmě nepochopil, protože mi vkládá do úst věci, které jsem nikdy neřekl. Na recenzi jsem proto nechal otisknout odpověď, v níž Kozlerovu kritiku v několika větách vyvracím.

Za podstatnou však považuji zcela jinou věc. Kozler v knize hledá formální, často smyšlené chyby a na základě nich se snaží čtenáři vsunout myšlenku, že nemám právo se k celé věci vyjadřovat, protože nejsem vystudovaný středověkář, ale dlouhá léta jsem se zabýval novějšími dějinami. Vzhledem k tomu, že student Kozler na jedné straně vykazuje znalosti zaměstnance univerzity, ale špatně vysvětluje obsah knihy, nabízí se otázka, zda je vůbec autorem recenze. Třeba dostal v rámci vzdělávacího procesu určité podklady, se kterými neuměl vhodně naložit. Kdoví. Pokud tomu tak skutečně je, chtěl bych se dotyčné osobě v pozadí omluvit, že jsem poznatky o Krakovci objevil já, a ne on nebo ona.

Od vydání této vaší knihy uplynul téměř rok. Zabýval jste se i dále tímto tématem a objevil něco mimořádného, co může změnit váš pohled na Husa a Krakovec?

Pobytu Mistra Jana na Krakovci se samozřejmě dál věnuji. Před nedávnem jsem měl v ruce některé další texty ze Starých letopisů českých, ke kterým jsem se dříve nemohl dostat. V zemském archivu v Brně se nachází rukopis Starých letopisů českých označený v odborné klasifikaci písmenem F. Tento rukopis může zdánlivě celou věc zkomplikovat. Obsahuje totiž zmínku o Husově působení na Krakovci a přitom jeho záznamy jsou dovedeny jen do roku 1453. Poslední zápis nicméně končí v polovině věty, jejíž pokračování najdeme v mladších textech. Rukopis F je tak zřejmě pouze nedokončeným opisem textu z jagellonské doby. Ani další studium tak zatím závěry knihy nezměnilo.

Pojďme od Krakovce k samotné postavě Jana Husa. Proč není možné, aby byl Hus prohlášen za svatého či aspoň blahoslaveného? Je pravdou to, co říkají mnozí historici, že by se tím pádem stal svatým katolické církve, přičemž on by měl patřit především evangelickým konfesím?

V principu jde o rozdíl mezi tím, vyjádřit obdiv ke statečnosti svého názorového oponenta a ochotou přijmout jeho učení. Husovy myšlenky o Kristu jako hlavě církve a odstranění světského panování kněžstva útočí na papežský primát a vše, co s ním souvisí. Neznamenalo by přijetí Husova učení římskokatolickou církví ve svých důsledcích zrušení Vatikánu a ponížení papeže na římského biskupa? Hus byl sice římskokatolický kněz, ale svými názory překročil rámec tohoto vyznání. Koneckonců ani Petr Chelčický nezakládal Jednotu bratrskou. Mistr Jan tak patří do reformačního prostředí.

Co Hus a dnešní doba?

Husovy názory jsou samozřejmě nadčasové. Povinnost vzepřít se nespravedlivé vrchnosti a poslouchat jen vyšší duchovní autoritu lze brát jako výzvu k nápravě společenských pořádků. Hus samozřejmě neboural učení o trojím lidu, ale chtěl mu dát »lidskou tvář«. V tomto směru může Mistr Jan oslovit každého člověka, který nehledá jen ve svůj prospěch.

Jak byste s odstupem mnoha měsíců zhodnotil celý loňský husovský rok? Byly připomínky Husova odkazu důstojné?

S ohledem na zesměšňování husitské tradice v posledních desetiletích mě průběh slavností mile překvapil. Do vzpomínkových akcí se zapojila celá řada institucí a dokázala oslovit širokou veřejnost. Právě tato reakce ukazuje, že Husovo učení má lidem stále co říci. Většina národa stále ještě odmítá názor, že Hus byl nerozumný fanatik, který se dal pro »nějakou pravdu« upálit místo toho, aby seděl doma v teple a rozmnožoval svůj majetek.

V letošním roce si připomínáme 600. výročí upálení mistra Jeronýma Pražského (upálen 30. května 1416 taktéž v Kostnici). Nezapomínáme na něho?

Česká společnost Jeronýma vždy neprávem odsouvala do pozadí. Zatímco míst, kde se slavila Husova památka, je po naší zemi bezpočet, Jeroným více než zaostává. Pokud vím, tak jediné místo, kde se konaly jeronýmské poutě, byla malá vesnička Hostokryje na Rakovnicku. S nápadem pojmenovat místní kapli po Jeronýmu Pražském přišel v roce 1924 místní řídící učitel, aby se vytvořila určitá ideová provázanost s Husovými oslavami na blízkém hradu Krakovci. Poutě však neměly dlouhého trvání a za deset let zanikly. V současné době je snaha o jejich obnovení a s výročím Jeronýmova upálení se v sobotu 4. června plánuje od 14 hodin vzpomínková akce.

Vy se jako historik věnujete také církevním dějinám v období vzniku republiky. Zajímavé jsou okolnosti zrodu Čs. církve (nyní Čs. církve husitské), která měla být v nové ČSR protiváhou katolické církve, jež se stala duchovní oporou rakouské monarchie. Tato církev v ČSR nezískala masovou podporu. Proč?

Důvodů je samozřejmě několik. První tkví v samotném potenciálu vznikající církve. Do nové církve přešlo od katolíků jen minimum duchovních. Většina kněží Církve československé organizovala rozsáhlou agitační činnost, obcházela jednotlivé vesnice a města a strhla na svou stranu celé farnosti, ale ve výsledném efektu to nestačilo. V některých oblastech, kde tito faráři působili, získala nová církev téměř všechny obyvatele, ale v jiných krajích už situaci ovlivnit nedokázali.

Druhým faktorem je postoj tehdejších politických elit včetně TGM. První prezident přistupoval k Církvi československé zprvu s nedůvěrou a měl obavu, aby se problémy vznikající republiky nerozšířily o náboženské rozepře. Když se v souvislosti s Husovým výročím v roce 1925 pokusil náboženskou situaci ovlivnit, bylo již pozdě. Revoluční doba dávno opadla, reformační církve se soustředily na budování své organizační struktury a zápas o prvenství ve státě začaly vzdávat. Touto věcí se koneckonců zabývám i ve své knize o Krakovci. Upozorňuji v ní, jak právě Husovy oslavy v roce 1925 patřily k těm slabším. Jiná byla situace v Praze a jiná v řadě venkovských oblastí. Pro srovnání, pokud by Bohumír Šmeral zakládal komunistickou stranu v době hospodářské konjuktury v polovině dvacátých let, měl by mnohem horší pozici.

Třetím důvodem neúspěchu Církve československé bylo celkové oslabení vlivu náboženství ve státě. Pro mnoho obyvatel se stal zápas »o duchovní charakter« republiky druhořadou záležitostí. Řada stoupenců levicových stran zůstávala formálními katolíky, protože se touto věcí nechtěli nijak zabývat. Ohlásit na úřadě přestup třeba do skupiny bez vyznání byla pro ně ztráta času.

Monika HOŘENÍ

 

23. 11. 2015

V prodeji je další monotematické číslo časopisu DĚJINY A SOUČASNOST o trampingu na téma TRAMPOVÉ A TI DRUZÍ. 
Podrobněji zde:

Trampové a „ti druzí“

Editor tématu: Jan Randák
‣více

Do lesa na povolení?

Trampové tváří v tvář vlastníkům pozemků, lesnímu personálu a ochranářům
Jan KRŠKO
‣více

Zápas o dobré jméno

Skauting a tramping v první československé republice
Jan MAREŠ
‣více

Sluníčko a tráva kazí dobré mravy

Vztah fašistické Vlajky k trampingu
Jan ŠPRINGL
‣více

Trampové a takytrampové

Jan POHUNEK
‣více

 

5.11.2015

17. října uvedl ČESKÝ ROZHLAS  pořad  ke knize Pět životů Jana Husa na Krakovci
(rozhovor Davida Hertla s kastelánem Krakovce Jiřím Sobkem a Honzou Krškem)

 

18. 8. 2015

Všichni ti, kdo se těší na třináctidílný dokument ČT o trampingu, se brzy dočkají.
Zvláštní znamení touha - první díl  2.9. v 21:57 hod.


Třináct půlhodinových dílů mapuje nejen více než stoletou historii českého (a slovenského) trampingu, věnuje se roli tohoto hnutí v dějinách národa, jeho přínosu a projevům v nejrůznějších disciplínách od kultury až po sport. Podrobněji níže.

www.musicopen.cz


 

10. 7. 2015

Další informace o knize si můžete přečíst v odkazu Jak kniha vznikala.


23. 6. 2015

Kniha dnes vyšla z tiskárny. Bude možné ji koupit na zítřejší konferenci v Lánech. Přidán obsah knihy a další informace o knize.



9. 6. 2015

Kniha PĚT ŽIVOTŮ JANA HUSA NA KRAKOVCI jde do tisku!
Publikace zachycuje zrod a vývoj husovské tradice na Krakovci. Výrazně zpochybňuje
Husův pobyt na hradě a dokládá, že mistr Jan odešel do Kostnice z Prahy. Více informací o knize najdete tady.

24. 6. se v Lánech koná další konference k Janu Husovi.

 
29. 5. 2015

Následující dny zveřejním zprávu o právě proběhlé mezinárodní konferenci k Janu Husovi  
a napíšu více o knize Pět životů Jana Husa na Krakovci, která vyjde koncem června. 
Můžete se těšit ;-)

 

15. 2. 2015

V současné době jde do tisku článek k letošnímu výročí M.J.Husa. Zároveň chystám knihu o oslavách na Krakovci, které se k výročí odchodu do Kostnice každoročně konají.

12. 10. 2014

Další fotoreportáž ze závěru natáčení dokumentu o trampingu se objevila v hudebním časopise MusicOpen.cz
 

9. 10. 2014

Zájemci o vyprodané číslo časopisu Dějiny a současnost věnovaného trampingu se mohou podívat SEM.
 

4. 10. 2014

Práce na knize Pavlíkov v proměnách času byla hodně vysilující, a tak jsem potřeboval delší čas k tomu, abych strávil více času se svou rodinou a nabral síly k další práci. To je také důvod, proč jste tady v poslední době nenašli žádné nové příspěvky.

Všechny trampy jistě potěší velká novina. Česká televize v září dotočila jedenáctidílný DOKUMENT režiséra Václava Křístka o TRAMPINGU. Na jeho vzniku se podílelo velké množství trampských legend i obyčejných lidí z celé republiky, mnozí z nich se do té doby ani neznali. O to zajímavější bylo jejich společné setkání na osadě Utah u Štěchovic na potlachu, který byl zároveň poslední klapkou natáčení. O tomto potlachu napsal pěkný článek kamarád Tony (Michael Antony), publikováno v Trampském magazínu (zde také Tonyho fotodokumentace z natáčení).

image

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


foto: Tony
 

POSLEDNÍ KLAPKA aneb natáčení SERIÁLU O TRAMPINGU je u konce!

středa 17. září, 2014 hael Antony - Tony

Dlouhých 55 dní natáčení na víc jak šedesáti trampských místech po celé naší republice…
Je zvláštní, jak se do jedné krátké věty vejde víc než roční úsilí televizního štábu režiséra Václava Křístka se scénáristou Fedorem Skotalem - Ňufem, kameramanem Karlem Slachem a asistentkou režie Gabrielou Schüllerovou. Úsilí, kterému ještě předcházelo několik let Ňufových příprav.
To vše bylo zakončeno ve středu 10. září Poslední klapkou, za účasti několika desítek trampů, kteří v průběhu natáčení přiložili polínko do společného ohně svojí pomocí.
Jen díky tomu si mohli na osadě Utah poblíž Štěchovic a později ve slavné trampské hospodě U Taterů zahrát a zazpívat trampové všech generací, kteří by se takhle společně těžko někde potkali, a jde opravdu zajímavé společenství lidí, kteří jsou trampy, nebo se k trampingu hrdě hlásí a pro zajímavost jsem se pokusil i o co nejúplnější seznam.

Na Poslední klapku přišel Marko Čermák, T.O. Paběrky, skupina Paběrky a kdysi Greenhorns, brdský tramp, Tony Linhart, zakladatel skupiny Pacifik a autor mnoha známých písní, Zdeněk Nossberger, muzikant a syn historicky prvního trampského kytaristy zvaného Kanice, Franta Hacker, šerif Ztracenky a zakladatel skupiny KTO, se svojí ženou Danou Vackovou, herečkou a spisovatelkou, Zuzana Reinischová z Utahu, Vladimír Horák - Rejža z T.O. Paběrky, režisér pěti dokumentů o trampingu natočených počátkem 90. let, Lilly Pavlak - Lilka, nositelka ocenění Mezinárodní bluegrassové asociace IBMA se sídlem v Nashville, Stanislava Koucká Nodlová, muzikantka, Míra Navara, mezinárodní žurnalistický funkcionář, v šedesátých letech minulého století člen skupiny Hoboes, Tony Stejskal - Bosá hlava, Jana Skotalová, Jiří Čecháček - Vlčák, Josef Kučera - Kobra, publicista a karikaturista, Jindřich Marek - Kániš, novinář, bývalý vedoucí tiskového oddělení Úřadu vlády ČR, šéf poradců předsedy Senátu a autor práce Podivnej španělskej vandr, pojednávající o osudech českých trampů ve španělské občanské válce, Michael Antony - Tony, trampské sdružení Avalon, šéfredaktor Puchejře a Trampského magazínu.cz, Jan Pohunek - Přebral, T.O. Tuláci podzemí, pracovník Národního muzea spolupracující na projektu Trampského muzea, redaktor Trampského magazínu.cz, Hanka Hosnedlová, redaktorka Music Open.cz a Puchejře, Andy Benčová - Bábovka, redaktorka bratislavského Trampského spravodaje a Peter Benča - Pedro, kapelník bratislavského Pekaringa, Robin Hill - Cowboy, kapelník ostravských Tempo di vlak, Jaroslav Čvančara - Jáček, historik, publicista a zároveň kapelník Taxmenů, Franta Vytiska, šerif T.O. Svatojánské proudy, Jan Krško, autor publikace Meziválečný tramping na Rakovnicku, Rosťa Čapek - Rendl, renomovaný výrobce strunných hudebních nástrojů a jeho maminka Jarka Čapková z původní zakládající sestavy kapely Schovanky, Saša Prokeš - Samotář, pořadatel festivalu Podlužanská kytara, Dlouhej Pepa z T.O. Tampico, Bílý Pedro z pražského Senior klubu…
Pokud jsem na někoho zapomněl, omlouvám se.

Co se samotného natáčení týče, požádal jsem o vyjádření osobu nejpovolanější, Fedora Skotala - Ňufa, scénáristu tohoto dokumentu a šéfredaktora Music Open.cz:

Někam jsme se i vraceli (Zlaté dno, Ztracenka, dolní tok Sázavy, Brdy aj.). Byli jsme na starých trampských osadách Ztracenka, Utah, Askalona, Westend, na chatě Kamarád u Chocně, na Kidově Islandu, kam jsme dřív putovali celou noc a dnes tam klidně vyjedeš autem po asfaltce, na legendárním Rikatadu, které vyhořelo už ve 30. letech a dnes ho najde opravdu jen znalec - zbyly mechem porostlé základy v hustém lese mimo cesty. Také v Jevanech, jak vzpomíná Bob Hurikán, i sem jezdili první trampové (pešky od vlaku z Říčan), než ta krásná místa zmizela pod základy paďourského hotelu. Byli jsme na Fort Hazardu, na osadě Komáři u Plzně, kde šerifuje Béďa Šedifka, zúčastnili jsme se Old Boys Expedition, brdského fotbalu, velkého potlachu brněnských Rowers k jejich 70. výročí, s krajany jsme se sešli v rakouských Alpách na ranči Good Hope kamaráda Kadýlka z Příbojáků, navštívili oheň Trapsavce. Nebyli jsme na žádné z těch dvou Port, které by už asi neměly být, neboť devalvují slavné dědictví…
Mapujeme století trampingu, který se dotkl v této zemi snad každého. Takže jsme na Plzeňsku natáčeli i s archeology a studenty Západočeské univerzity, kteří provádějí výzkum zaniklých osad civilních i trampských. Byli jsme na ohni Šílenců přírody, jsou to nádherní magoři typu Habešana, Nafťáka a dalších. Robin Hill řečený Cowboy nás provedl slavnými zatopenými lomy u slezských Jakartovic a Svobodných Heřmanic. Vystoupali jsme v mlze na Praděd, svatou horu Jeseníků a s kamarádkou Lilkou se poklonili zatopeným místům našeho mládí na Jihlavce pod Kozlany - překryla je hladina Dalešické přehrady. S jihlavskými kamarády jsme zahráli Vlajku na pravidelném ohni, který na začátku srpna každý rok pořádají na Stvořidlech na Sázavě. Je to na památku dávných ohňů na Stvořidlech, na které jsme před padesáti a více roky jezdívali s Marko Čermákem, Wimpym Nebeským, Ronkou a dalšími. Několikrát jsme se sešli i se slovenskými kamarády, zvláště těmi z Pekaringa.
Natočili jsme víc materiálu, než bude možné použít, režisér Vašek Křístek už se tím probírá ve střižně. Je zkušený, o výsledku nepochybuji. Celé dílo by mělo být odvysíláno příští rok zřejmě na ČT 24, a pak reprízováno na dalších kanálech ČT.
Titulní písničku nahrála Druhá tráva s Robertem Křesťanem. Poutníci se dobře znali s Wabim Ryvolou především z naší chalupy v Bílých Karpatech, v 70. a 80. letech skoro až poutním místě českého a moravského trampingu. Robert Křesťan Wabiho obdivoval, Wabi si Roberta vážil, už tehdy to byla pozoruhodná osobnost.
Také se možná naposledy sešlo pár Divnejch ptáků na restituovaném statku v Jeclově na Jihlavsku. Samson, Wabi Daněk, Kobra, Milan Kolář-Medvěd, Tony Steskal, Vlčák, Ňuf... Už nikdy tam nepřijedou Kapitán Kid, Wabi Ryvola, Pade Havránek, Jarda Studený, Jarka Vrbová, Marcela Koťátková, Pavel Anděl Pokorný, bratři Malhotští, Ivan Zicha z Minnesengrů, jihlavský ideolog a disident Pavel Novák - Idol...
Také jsme se poklonili neoznačenému místu v šumavských lesích, kde spočinul popel Wabiho Ryvoly. Přinesl jsem mu tam kamínek.
Ten rok a čtvrt natáčení byl někdy vysilující, ale byla to krásná práce. Vím, že se to pozná i na výsledku.
Ňuf

Jsem přesvědčen, že je nemožné o něčem tak rozšířeném, kulturně bohatém a zároveň i rozdílném - jako je tramping s celou jeho stoletou historií, natočit dokument takovým způsobem, aby byli všichni spokojeni a nic jim v něm nechybělo nebo nevadilo…
To prostě nejde, nicméně po pozorování televizního štábu při natáčení a po několika rozhovorech s režisérem Václavem Křístkem a Ňufem a přečtení scénáře si troufám tvrdit, že připravovaný jedenáctidílný seriál bude zároveň trampským filmovým dokumentem, který nemá obdoby a pro mnoho lidí bude hlavním zdrojem informací o trampingu.
Držím proto palce a netrpělivě čekám na příští rok.

autor: Michael Antony - Tony

citováno z: http://www.trampsky-magazin.cz/blog/posledni-klapka-aneb-nataceni-serialu-o-trampingu-je-u-konce-344.html#sthash.Fi7tLecx.dpuf

 

Jedna píseň z připravovaného dokumentu zveřejněna v Trampském magazínu.

 

 


5. 7. 2014

Včerejší výstava QUODLIBET Mistra Jana Husa se konala v nádherném prostoru
Galerie Jiřího Anderleho (13-17 hod.). Přišli si ji prohlédnout lidé z blízka i z daleka. 
Po úvodním projevu několika řečníků a seznámení s expozicí byla představena čerstvě
vydaná monografie věnovaná historii Pavlíkova -
 PAVLÍKOV V PROMĚNÁCH ČASU.

Autor zhruba hodinu a půl podepisoval knihy, poté zájemcům nabídl komentovanou
prohlídku výstavy a na závěr zájemcům z řad studentů ukázal způsob čtení starých textů.

Hodnocení výstavy však ponechám na ostatních. Můžete se vyjádřit zde na stránkách
v diskuzi nebo ve vzkazech.

 

A tady je slíbená fotodokumentace:  

image

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


zleva: starosta Pavlíkova Mgr. Miroslav Truxa, zástupce ředitele Státního oblastního archivu Praha Mgr. Jiří Smitka, akademický malíř
Jiří Anderle, ředitel Rabasovy galerie Rakovník akademický malíř Václav Zoubek, Jan Krško, biskup Církve československé husitské doc. ThDr. David Tonzar, Th.D. 
 


 

Pečlivá instalace QUODLIBETU Mistra Jana Husa z první třetiny                Autogramiáda trvala asi hodinu a půl.
15. století Mgr. Kateřinou Spurnou z Knihovny Národního muzea


 

 

 

 

 

 

 



Výstavu zahájil hudební přednes na violoncello.                                                                   Expozice pramenů dokumentujících historický vývoj Pavlíkova.



Další fotografie budou následovat :-)


 


 


5. 7. 1014 ve 13-17 hod.   
v Galerii Jiřího Anderleho v Pavlíkově  proběhne 


křest knihy
PAVLÍKOV V PROMĚNÁCH ČASU

a
výstava rukopisu
QUODLIBET Mistra Jana Husa

 
 
Výstava vznikla díky spolupráci : 
Městys Pavlíkov 
Národní muzeum
Státní okresní archiv Rakovník
Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy

Pražská diecéze Církve československé husitské
Oblastní archiv Praha
Národní archiv

 Bližší informace o knize: PAVLÍKOV V PROMĚNÁCH ČASU zde.


 

 
TOPlist
 Návštěvnost:   |   Mapa stránek